Motivující školné je nezbytnost

Nejde ani tak o samotné finance, jak by se mohlo zdát. Jde především o vazby mezi studentem, školou a reálným světem.

V současné době volí školy takové strategie, které jsou nejvýhodnější pro ně. Podotýkám, že to je z hlediska motivací takto správně, jinak to nejde. Školy jsou placeny za žáky, které mají, a jsou tedy motivovány vzdělávat co největší počet studentů. I toto je správně. Problémem je, že po vyjití studenta ze školy může být škole prakticky jedno, nakolik hodnotné vzdělání studentovi dala. Druhým problémem je, že studentovi je občas škola trochu jedno, protože se nic neděje, pokud nespěje u nějakých předmětů, pokusů je dosti.

Smyslem reformy tedy musí být, aby škole záleželo na osudu svých studentů a studentům na jejich výsledcích. Pro ilustraci Česká zemědělská univerzita na některé obory přijímá téměř libovolné množství studentů bez přijímacích zkoušek a po prvním semestru je velká část přinucena skončit, protože studium objektivně nezvládá, nicméně škola obdrží finance na tyto studenty za celý školní rok. Pro studenty to znamená půlroční párty, kdy zpravidla za peníze svých rodičů vyzkouší studentský život a následně zamíří do práce. Náklady ze zbytečného počtu studentů jsou na straně státu ale i na straně poctivých, kteří mají pro přetlak lidí například problémy s ubytováním v rámci kapacit.

Ve hře jsou dvě cesty. Odložené školné, které perfektně motivuje školu, protože student ho platí po skončení studia za podmínky dosažení určité výše příjmu. Motivace na straně studenta je zde slabší, během studia ho výsledky nemusejí trápit. Školné při studiu je silnou motivací pro studenta, aby vystudoval co nejlépe, ale motivace pro školu neexistuje. Vybere peníze a po ukončení nazdar.

Klíčové otázky tedy zní, jak propojit motivace a rozložení finanční náročnosti. Nejlepší varianta která mě napadla zní takto: V systému ECTS je potřeba na bakalářský titul vystudovat 180 kreditů. Ovšem přidělených kreditních poukázek, alespoň na VŠE, je 216, kdyby se něco nepovedlo. Těchto 36 rezervních kreditních poukázek bych dal pryč a umožnil studentům si je dokupovat. Pilní studenti vystudují školu bez vícenákladů a uhradí až odložené školné, pokud jim škola dodá úspěch, pro který ji studovali. Pokud něco zkazí či mají zájem rozšířit si rozhled pilnějším studiem, zaplatili by si za dodatečné kreditní poukázky.

Jaká je cena? Přemýšlel jsem původně, kolik je ve finančních možnostech studenta zaplatit za nepovedený předmět. Oceníme-li jednu kreditní poukázku 1000 Kč, nějaký ten volitelný méně náročný předmět vyjde na 3000 Kč, důležité předměty až na 9000 Kč. Není to nedostupné a je to přitom významná částka, aby se student vynasnažil neplatit ji. Odložené školné by v tomto ocenění stálo 180 000 Kč za studium, které má 6 semestrů a tedy 30 000 Kč za semestr. Kupodivu běžná cena soukromé školy.

Myslím, že ocenit každý kredit 1000 Kč je velmi dobrý pokrok. Každý má možnost zaplatit základní balíček 180 kreditů až z financí, které mu jeho vzdělání přinese. Zároveň každý hradí své škole náklady za zanedbání studia. Nevzniká žádná bariéra v přístupu ke vzdělání. Motivace je na straně škol i studentů. Kvalitativní změna se jistě neprojeví hned, ale potenciál je obrovský.