Referenda do demokracie příliš nepatří. Civilizace s nepřímou demokracií v historii uspěly, ty s demokracií přímou velice rychle mizely. Trval by Miloš Zeman na referendech o EU a NATO, kdyby se hlasovalo rovněž o něm?
Referenda mají celou řadu nevýhod, které jejich využitelnost limitují, ne-li úplně zapovídají. Zejména:
1) Emoce vítězí nad rozumem
Většina občanů v britském referendu neměla tušení, jak EU funguje, ani příliš nepřemýšlela nad následky, spíše šlo o ten pocit, touhu po změně, opětovnému získání kontroly nad svou zemí. Stejně tak o Zemanovi bychom nerozhodli na základě nějaké podrobné analýzy výkonu jeho funkce, ale na základě emocionálního zjednodušení, prostého pocitu, že je buď totální hovado nebo prezident, který mě chápe.
2) Absence odpovědnosti
Za směřování země je odpovědná vláda, odpovědná poslanecké sněmovně a voličům ve volbách. Hlasující v referendu se nezodpovídá nikomu a ničemu. Zatímco za příšerné rozhodnutí je volený zástupce zpravidla po zásluze potrestán ztrátou důvěry, referenda postrádají viníka. Pokud navíc dopadnou těsně, jako v Británii, mají za následek štěpení společnosti. Volby mají potenciál štěpit stejně jako referenda, ale následky voleb jsou vždy časově omezeny na relativně krátkou dobu. Referendum typu Brexit mění osud na desítky let.
3) O čem se to vlastně hlasuje?
Hlasovali Britové skutečně o EU? Nehlasovali spíše o důvěře v ministerského předsedu či své další představitele hájící nějakou pozici? Či nezodpovídali svým hlasem spíše otázku své celkové spokojenosti se současným stavem světa, svým životem? Ono soulad s pozicemi vlády tak nějak roste a klesá v závislosti na hospodářském cyklu. Ostatně odpůrci nechodí nikoho svrhnout a nic rozbít, pokud se mají dobře a tudíž k negativním emocím není důvod. Je-li nespokojenost, je snadné bořit, leč bez záruky, že se podaří stvořit něco lepšího.
4) Rozhoduje skutečně referendum?
Ve své podstatě ne. Referendum nikdy nemá přímý účinek, jeho výsledek může či musí reflektovat vláda. Nicméně, může referendum skutečně přinutit ministerského předsedu k tomu, aby udělal něco v rozporu s jeho postojem? V podstatě nikoliv. Ministerský předseda složil slib k výkonu mandátu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je-li s tím vůle lidu v rozporu, pak má nejen právo, ale přímo povinnost se této vůli lidu postavit. To udělá rezignací a čím závažnější otázka, tím logičtější jsou nové volby.
Pak ovšem platí, že referendum je naprosto zbytečné. Lidé v něm hlasují o věcech, kterým zpravidla nerozumí, na základě emocionálních rozhodnutí či zástupných důvodů, které s podstatou referenda nemají nic společného, přičemž vykonavatelem odpovědným za rozhodnutí nadále zůstává vláda.
Z toho důvodu bychom měli pečlivě vážit, zda vůbec do našeho právního řádu referendum patří. Pokud už ano, podmínky vypsání, platnosti i závaznosti by měli být stanoveny velice přísně.
Takové referendum o setrvání Miloše Zemana ve funkci by nepochybně získalo značný počet podpisů a nepochybuji, že těch těsných 5% převahy už dávno ztratil. Rozhodně se větší část společnosti shodne na tom, že už má konečně vypadnout, než na osobnosti, která by ho měla nahradit. Rozbíjení je prosté odpovědnosti za to, co nového se postaví.
Proto osobně považuji za důležité pracovat na zkvalitnění naší zastupitelské demokracie. Dávat frustrovanému člověku do ruky referendum nebo střelnou zbraň zkrátka není rozumné.
Politici mají obecně dobrou motivaci dát rozhodnout lidu zejména tehdy, pokud něčemu nerozumí nebo pokud se rozhodnutím bojí ztráty voličské přízně. Takový typ lidí ovšem nemá v politice co pohledávat. Měli bychom si vybírat jako své reprezentanty osobnosti, kteří vědí, čeho chtějí dosáhnout, rozumí, čeho chtějí dosáhnout a nebojí se nést následky svých rozhodnutí.
Pokud naše společnost nedokáže dobře vybírat své reprezentanty, stěží kdy dokáže dobře rozhodovat pomocí referend.
-------------------------------------------
Sledujte mne! www.facebook.com/martinprochazka007
