Svět nikdy není černobílý, ale občas se vybarví naprosto zřetelně. Vladimír Putin se dopustil jednoznačného aktu agrese vůči Ukrajině. A protože Ukrajina se nemá jak bránit, jediné, co Putina limituje, je NATO. Vojenská síla daleko mocnější, než ruská armáda. Pokud však dáváme najevo, že vylučujeme použití síly proti jednoznačnému aktu agrese a říkáme Putinovi, že budeme jen sedět a koukat, možná trochu křičet. A takovou cenu za uchvácení Ukrajiny rád zaplatí.
Tento špatný precedens jsme už jednou dali, i když málokdo si toho všiml. Bylo to při ruském vpádu do Gruzie. I tehdy předcházely výsledné ruské smršti cílené provokace, vyzbrojování "domobrany", rozdávání ruských pasů a eskalace násilí, na kterou horkokrevný Sakašvili zareagoval přesně tak, jak Putin potřeboval. A my nehnuli prstem. Proč bychom se také angažovali v konfliktu v takovém zapadákově, jako Gruzie. Bylo by to drahé, říkali jsme si. Přece nenaštveme Rusko. Kdo si dovolil o správnosti tohoto postoje pochybovat, byl brán jako úplný blázen.
Ostatně váleční štváči to neměli jednoduché ani v období mnichovské dohody. Však Daladier a Chamberlain zachránili mír. Veřejné mínění je tehdy chválilo. Hitler pouze chránil utlačovanou německou většinu; mimochodem utlačovaná většina je samo o sobě zajímavý slovní obrat. A přece, který šílenec by chtěl jít do války se silným Německem?
Pokud po Gruzii obětujeme i Ukrajinu, co bude následovat? Arktida? Slovensko? Kdy se začneme přímočarému zlu bránit?
V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve kterém Rusko, USA a Velká Británie garantují Ukrajině bezpečnost, mimo jiné výměnou za jaderné odzbrojení. K čemu je taková dohoda, pokud jeden její signatář Ukrajinu přepadne a další dva sedí a koukají?
Kdo nezná svoji historii, je odsouzen si ji zopakovat. Neopakujme chyby ze století 20. ve století 21.
Mír neudržíme, pokud budeme před otevřeným násilím ustupovat. Pokud se namísto základních morálních hodnot budeme obávat hospodářských dopadů našich rozhodnutí. To je přesně to, s čím Putin kalkuluje. Takové prospěchářské kalkulace lze snadno předvídat, proto je to Putin, kdo je u balónu a kdo ovládá hřiště. Tato strategie mu přinese vítězství. Porazil západ v Gruzii, Sýrii a nyní s jídlem roste chuť.
Jediná šance, jak Putina obrat o balón, je zmařit jeho přesně spočítané rovnice, ve kterých se západ chová prospěchářsky, a namísto kalkulu výhodnosti pevně stát za tím, co je správné. Pokud Putin pochopí, že k uchvácení části Ukrajiny nestačí přemoci papírově slabou ukrajinskou armádu, ale musel by absolvovat střet s armádami NATO, vyjde mu, že to zkrátka nestojí za to a stáhne se, s trochou štěstí bez jediného výstřelu.
Rád bych, aby se to bez výstřelu obešlo, ale to nezajistíme, pokud použití síly ze strany NATO vyloučíme. Silní a svobodní budeme pouze tehdy, pokud budeme stát pevně za našimi zásadami. Svoboda není zdarma. Ale je lépe za ni zaplatit nedostatkem plynu, než vlastní krví.
„Mohli jste si vybrat mezi hanbou a válkou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku." W. Churchill, září 1938
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
